První věta velkého přátelství

19. února 2013 v 16:40 | Kelíns |  Pro zamyšlení
Je zvláštní, jak jedna krátká věta dokáže odstartovat velké a dlouhé přátelství. Takže jsem se zamyslela jaká byla moje první věta u mých nejbližších přátel. Bohužel jsem si vzpomněla jenom na školku a základní školu. Na moje součastné nejlepší přátele z gymnázia si nemohu vzpomenout, což je škoda. Na druhou stranu alespoň na něco jsem si na něco vzpomněla.

zdroj obrázku: google.cz

Více v celém článku...


Gábinka (kamarádka ze školky)
"Tak jo"
Byla moje první věta na začátek našeho dětského přátelství. Byla to odpověď na její otázku: "Budeme kamarádky?". Pak jsme spolu šly vozit kočárek a druhý den jsme na několik let opravdu velké kamarádky byly. Škoda, že se pak musela odstěhovat. Kdyby se tak nestalo byly by jsme kamarádky doteď.

Marťa (kamarádka ze základní školy)
"Tak jo"
Byla zase má první věta kamarádství. Jak jsem jen originální, že? Byla to odpověď na otázku: "Můžu se po tobě opičit?". Tenkrát jsem si kreslila a ona se přidala. Od těch dob jsme kreslily jenom spolu. S Marťou se stále stýkáme, i když každá z nás chodí na jinou školu. Doufám, že se budeme stýkat ještě dlouho, protože bych opravdu velmi nerada přišla o kamarádku jako je ona.

Natka (kamarádka ze základní školy)
"Co to mělo znamenat?"
Byla první věta kterou jsem jí řekla. Tentokrát jsem pronesla první větu já. Její odpověď byla: "Co mělo znamenat co?". Šlo o to, že mi někdo předal papír, že prý je od ní. Natka tvrdila, že není od ní. A ten co mi ho předal zase, že je od ní. Nikdy jsem se nedozvěděla jak to bylo doopravdy. Ale od těch dob jsme byly s Natkou nerozlučitelné kamarádky. Teď už se moc nevidíme, ale stejně si občas napíšeme.

Terka (kamarádka ze základní školy)
"Ne, je moje!"
Byla moje první odpověď. Její první věta totiž zněla: "To je moje místo.". Seděla jsem vedle své kamarádky Natky a z druhé strany jsem měla Marťu. A Terka tvrdila, že tam prý seděla ona. První týden totiž byla nemocná a já jsem si tam sedla. Druhý jsem ovšem byla nemocná já, a tak si tam sedla ona. Nakonec jsme tam přišouply ještě jednu židli a od těch dob jsme si sedali jenom vedle sebe. Byla to moc fajn kamarádka, ale teď už se nepřátelíme. Jde o to co udělala. Když ji někde vidím, odvrátím od ní hlavu a dělám jako by neexistovala. Přesto si ale zaslouží být v tomto seznamu, protože přece jen byla moc fajn.

Takže závěrem by bylo dobré napsat, že každá věta může odstartovat velké přátelství. Ať už je přátelská jako: "Budeme kamarádky?" nebo hádavá jako: "To je moje místo."

A co vaše první věta přátelství? Pamatujete si některou?
Jak dlouho znáte své nejbližší přátele?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Infinity Infinity | Web | 19. února 2013 v 17:49 | Reagovat

To jsou krásné historky, já si tyto zážitky nepamatuji tak podrobně jako ty, ale chtěla bych. :)

2 Naty Naty | Web | 19. února 2013 v 18:03 | Reagovat

Na moji první větu, která odstartovala přátelství si nepamatuju, ale s mojí nejlepší kamárádkou jsme se seznámily ve školce, takže to muselo být něco vtipného..Známe se už takových 8 let..:)

3 denickovyblog denickovyblog | E-mail | Web | 20. února 2013 v 18:15 | Reagovat

Moje první věta s kamarádkou?Ech....ehm na Jarušku si nevzpomenu a na Verču to bylo:,,Ahoj!Můžu si od tebe opsat úkol?"Ale s oběma se ještě stýkám a tak. :-D ale dobrej nápad mě by nic takovýho nenapadlo :-?

4 An An | Web | 20. února 2013 v 21:23 | Reagovat

Jé je mi líto, že já si svoje první rozhovory s kamarádkama nepamatuju :D

5 Vendy Vendy | Web | 24. února 2013 v 18:54 | Reagovat

To je fakt pěkný... já si nepamatuju vůbec nic! A ty jsi po celkem krátkých stručných větičkách získala několik skvělých kamarádek. :-D
Stačí pár slov a změní nám celý život. 8-)

6 magicforever magicforever | Web | 26. února 2013 v 10:52 | Reagovat

Ja si spomínam na svoju prvú kamošku :D Bolo ešte v škôlke. Sedeli sme na koberci, učiteľka niečo trepala, potom sa zrazu všetky deti rozpŕchli, akoby sa poznali celé veky, len ona a ja sme ostali sedieť. Asi po minúte sme sa zdvihli aj my :D Chcela som ísť za ňou, ale nemala som dosť odvahy. Vážne sme chvíľu okolo seba krúžili. Teraz mi to príde hrozne komické. Dokonca sme naraz spravila krok k sebe a potom stačila jediná otázka: Budeme kamarátky? A bolo to :D

7 bludickka bludickka | E-mail | Web | 27. února 2013 v 9:44 | Reagovat

Máš skvělou paměť :) Stejně by mě zajímalo, co bylo na tom papíře údajně od "Natky" napsáno :) Já si začátek svých přátelství moc nepamatuju a co mě víc mrzí, že jsou díky nedostatku času a vzdálenosti ty přátelský pouta čímdál slabší..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama